Duše Korczakových modliteb, za nimiž můžeme vidět konkrétní lidi, samotného Korczaka nebo dokonce sami sebe, jsou přes všechna životní, sociální, zdravotní a politická protivenství duše ryzí a čisté.
autor: Zdeněk A. Eminger / 6. února 2025, zdroj: www.christnet.eu
A tiché účastenství bratří, kteří se milují a líbají se při setkání na tvář jako Kristovi učedníci, mějte s touto laskavou a přenádhernou knihou. A kamkoliv přijdete, mluvte o ní a říkejte: Hle, našli jsme a četli knihu, která nás proměnila. Už nejsme takoví, jací jsme byli. Stali jsme se rukama Božích zázraků a jeho milosrdenství. Ten, kdo tuhle bytost přivedl do života, stál na počátku našeho obrácení. Janusz Korczak: S Bohem mezi čtyřma očima: Modlitby těch, kteří se nemodlí. Nakladatelství Petrkov. Z polštiny přeložil, uspořádal a doslov napsal Jiří Trávníček.
Životní příběh polského lékaře, spisovatele a vychovatele Janusze Korczaka (1878–1942) je českému čtenáři dobře znám. Některé jeho knihy byly přeloženy do češtiny (Král Matýsek, Bankrot malého Jacka), objevila se celá řada životopisných filmových dokumentů i slavný film Andrzeje Wajdy z roku 1990, jehož scénář vytvořila Agnieszka Holland. Něco z asi 1400 jeho článků, fejetonů a esejů bude známo patrně spíš těm, kteří čtou polsky a Korczak se stal formující postavou jejich života. Jedním z paradoxů je, že stěžejní Korczakovy knihy pro děti byly ceněny nejen v polském, ale také německém před i poválečném kulturním prostředí. Bylo těžké nemilovat laskavý svět starého doktora, strýčka Janusze.
Když se Janusz Korczak v srpnu roku 1942 rozhodl, že jako lékař, vychovatel a správce sirotčince doprovodí svoje děti z Varšavy do vyhlazovacího tábora Treblinka, který byl určen k okamžité likvidaci lidí, bylo mu podle dobových svědectví nabídnuto, že se může zachránit. Odmítl. Jistě někteří z těch, kteří doprovázeli doktora Janusze a jeho děti do Treblinky na smrt coby dozorci, vyrostli na jeho knihách. Na rampě v Treblince tak naposledy viděli muže, který jim jako spisovatel vstoupil do života. Do čtyřiceti minut byl Korczak se svými dětmi házen do pohřebních jam za plynovými komorami. Málokdo z těch, kteří se podíleli na fungování nelidského režimu a jeho průmyslu smrti, si však dokázal představit, že dílo a život Janusze Korczaka přežijí, ba co víc, že se stanou jedním z nejdůležitějších mravních opěrných bodů a majáků.
Kniha S Bohem mezi čtyřma očima je souborem dvaceti textů s přívažkem čtyř autorových drobných vyznání, zahrnutých do kapitoly „Ghetto (1940–1942)“. Devatenáct lidí, děti i dospělí, muži i ženy, a dvacátý sám Korczak ve své „Modlitbě vychovatele“ z roku 1920 adresují Bohu modlitby nad klíčovými událostmi svých životů. Korczak jako lékař a citlivý pozorovatel vyslechl ve svém životě mnoho Modliteb matek, Modliteb chlapců, Modliteb prostopášnic, Modliteb smutku, Modliteb bezmoci, Modliteb malých holčiček, Modliteb nářků, Modliteb vzpour, Modliteb zamyšlení, Modliteb smíření, Modliteb starých mužů, Modliteb děvčat, Modliteb radosti, Modliteb svéhlavosti, Modliteb malých človíčků, Modliteb učenců, Modliteb matek, Modliteb umělců a Věnování syna rodičům. Také on sám se jistě mnohokrát modlil za zdar svého díla, které nebylo orientováno na vydělávání peněz a kariéru, ale na nezištnou službu těm, o které už nikdo nestojí.
Ten, kdo se doposud setkal jen s katolicky orientovanou literaturou pro děti ve formě katechismových čtení a příběhů, bude Korczakovou knihou asi překvapen. Nenajde v ní totiž žádné prázdné fráze, floskule, mantrická tvrzení o tom, kdo je to Bůh, a moralismus bodající do očí i povahy vysloveně beránčí. Nenajde tu nic, co by mu dávalo najevo, že obyčejný člověk by se měl k Bohu obracet jen v předepsaných modlitbách a časech a nad svým osudem raději moc nepřemýšlet. Pámbu chtěl, abys byl chudý, nemocný, sirotek, postižený nebo umírající, tak se s tím smiř. A je to pravda, protože ti to říkáme my. Hrdinové a hrdinky z jeho mikropříběhů se nemodlí proto, že to po nich někdo chce. Modlí se, protože instinktivně tuší, že někdy je modlitba tím jediným, co člověk má a musí v danou chvíli učinit.
Všichni, kteří se v Korczakově knize modlí, se s nadhledem a někdy humorným způsobem snaží dívat sami na sebe, na své přednosti i špatné vlastnosti, na to, co udělali dobrého, i na to, kde ublížili. Jelikož se neobracejí k Bohu v podobě nějakého Nebeského generála, ale jako ke svému kamarádovi a příteli, nerozpakují se mu připomenout, že to byl on, kdo je stvořil, aniž by se jich dvakrát ptal, kdo je nadal svými dary a schopnostmi, a že to byl on, kdo jim také něco z toho, co je pro život důležité, neposkytl. Korczak věděl, jak lidé myslí, jakým jazykem mluví, jaké panují poměry, co lidi nejvíc trápí a za co bývají nejvíc vděční. Tomu odpovídá i každý jeden drobný životní příběh, jehož neodmyslitelnou součástí je modlitba – modlitba díků, modlitba nad sebou samým, modlitba nad Bohem.
„Milovaný Bože, už je to dávno, co jsem s Tebou mluvila. Možná se modlím tak málo proto, že strašně nerada klečím. Dobře, odložím si cigárko, ale sedět na gauči zůstanu a přitom se budu koukat na květiny. Snad by ses neurazil. Seš přece Bůh, Dobrý a Milovaný. Nikdy jsi mi neudělal nic špatnýho. Ale zato já – tolikrát jsem byla zlá a zpupná. A kolik hříchů mám.“ čteme v Modlitbě prostopášnice.
Duše Korczakových modliteb, za nimiž můžeme vidět konkrétní lidi, samotného Korczaka nebo dokonce sami sebe, jsou přes všechna životní, sociální, zdravotní a politická protivenství duše ryzí a čisté. Z modliteb cítíme, co je v lidském životě podstatné a co naopak tvoří jen vnější oželitelnou slupku poťouchlické kostelní mravnosti. Děti – tak jako Korczak k dětem – umějí být při dobrém vedení a důvěře otevřené, hodné a laskavé. V základních rysech vědí, čím se nejvíc zpronevěřují daru života, čím nejvíc ubližují sobě a druhý, a čím se rozhodně vzdalují od Boha, a tedy i svého uskutečnění. Každý z těch chlapců, děvčat i dospělých byl přiveden před vážná životní rozhodnutí. I když jde „jen“ o literární postavy, řada jejich skutečných protějšků měla podobný osud jako Janusz Korczak. Měli těžký život. Museli snášet mnohá protivenství. Museli čelit tmám, na které by potřebovali být pospolu a silní. Na dětech, které v sirotčinci vychovával a o které se staral od A do Z, Korczak ukázal, že i v poměrech, které dnes většina lidí zná jen z filmů anebo – chce-li se rozhlédnout – z toho, co vidí například v ruské válce proti Ukrajině a svobodnému světu, může být člověk šťastný, má-li koho obejmout, je-li někdo, kdo je mu blízký, může-li i díky Korczakovým knihám pro děti snít o lepší budoucnosti, anebo jen o přírodě za městem, o rozkvetlé louce plné slunce, kam vlak mířící do Treblinky děti se starým panem doktorem přece vysadí…
„Můj život byl těžký, ale zajímavý.“ napsal Korczak. „Právě o takový jsem prosil Boha, když jsem byl mlád. ‚Bože, dej mi těžký život, ale pěkný bohatý, vznešený.‘“
Člověk, který ví, proč a pro koho žije, nebude, řečeno s TGM, nikdy měřit život otrocky podle odžitých let. Jaký by měl život smysl, ptal se Korczak, kdybych nechal odjet děti do Treblinky a sám se do konce války schovával, a třeba i přežil? Kdybychom ze všech těch dvaceti krásných modliteb vydestilovali jen jednu jedinou, zbyla by nám nakonec Kristova slova o tom, že tím největším v životě je milovat Boha a druhé jako sebe samého a být vděčný za každé dobro, které jsme dostali a které dokážeme dát.
S každým, kteří v knize s takovou otevřeností sdílejí nejintimnější okamžiky svého života, byste chtěli jít ruku v ruce vstříc rozkvetlým loukám i hrozícím protivenstvím. Proč? Protože nic jiného by v životě nedávalo smysl. Porozumí tomu rodiče, kteří milují své děti, milující partneři, manželé a všichni ti, pro které láska není jen bezcenným pojmem z předminulého století. Co myslíte, je možné, aby se v duchovně promrzelé zemi taková kniha četla s dětmi na různých typech a stupních škol? Knihy o dinosaurech a čarodějích nejsou špatné. Tahle krásná Korczakova bible lidí je však mnohem vzácnější.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
autor: Zdeněk A. Eminger / 6. února 2025
zdroj: www.christnet.eu
